Historie
Kostel sv. Michaela Archanděla je zmiňován už v roce 1222 jako majetek Vyšehradské kapitulya náleží k nejstarším kostelům v Praze. V písemnostech z roku 1330 je zmiňována původní románská kaple a z roku 1367 se dochovala zpráva o existenci samostatné fary s duchovním správcem. Správa kostela původně náležela vyšehradské kapitule, a to až do roku 1782, kdy byla zřízena duchovní správa v Michli, ke které patřila i podolská farní osada. Od roku 1856 je farním kostelem se samostatnou duchovní správou pro Podolí a Dvorce a do roku 1907 byl také farním kostelem pro Braník.
Pravděpodobně románského původu, v jádře raně gotický jednolodní kostel z doby kolem r. 1275 byl přestavěn asi ve 2. pol. 14. stol., a dále znovu v letech 1485-86, kolem r. 1696 a nakonec celkově novorománsky upraven r. 1887 podle projektu Matyáše Krcha.
Archeologický průzkum areálu kostela sv. archanděla Michaela v r. 1972 doložil osídlení území od 12. stol. a existenci středověkých hrobů na hřbitově. Zpráva o výsledcích výzkumu zmiňuje "důkazy podporující domněnku o existenci chrámové stavby starší, podle všeho zděné po způsobu románském." Jádrem kostela, vystavěného kolem r. 1275, byla dochovaná obdélná loď s obvodovým kamenným zdivem, které se směrem vzhůru kónicky zužuje a s kamenným štítem nad vítězným obloukem (západní štít, později přestavěný a zvýšený, zanikl r. 1887), na východní straně doplněná nižším, mělkým, obdélným presbytářem.
Kostel byl stavebně upravován okolo 2. pol. 14. stol. (v letech 1352-69). Asi tehdy bylo sneseno z podstatné části obvodové zdivo presbytáře, jeho torzo zarovnáno a na této koruně ve slabší síle znovu vystavěno, přičemž nad východní zdí presbytáře byl vztyčen nový trojúhelný štít, v jádře dochovaný dodnes. Presbytář a možná i loď obdržely nový krov. Ve východní zdi obnoveného presbytáře bylo osazeno lomené okno s kružbou, jejíž torzo bylo r. 1887 přeneseno na jižní stranu novorománské přístavby. Nejpozději v této době, byl také zaslepen starší průchod východním štítem lodi, který kolidoval s novým interiérem presbytáře. Na nové omítce na západní stěně, byla nad vítězným obloukem nanesena, dnes těžce poškozená, malířská výzdoba prozatím neurčeného námětu.
Podací právo ke kostelu držel kolem r. 1330 scholastik vyšehradské kapituly a v rukou viceděkana vyšehradské kapituly zůstalo patronátní právo po celý zbytek 14. a počátek 15. stol. V registrech papežských desátků byl kostel zmíněn k r. 1352, s poznámkou, že je chudý (Podol pauper) Ve středověku příslušel k pražskému děkanátu, což je doloženo např. k r. 1369. Fara v Podolí je dále zmiňována např. v r. 1357, 1380 a 1410, patrocinium sv. Michaela je dosvědčeno k r. 1372.
Po porážce vojska Zikmunda Lucemburského v bitvě u Vyšehradu 1.11.1420 byl majetek vyšehradské kapituly v Podolí rozchvácen a patronátní právo kostela převzala staroměstská pražská obec. R. 1445 se uvádí odkaz na obnovu kostela sv. Michaela. K větší opravě došlo po polovině 80. let 15. stol., po lokálním požáru staršího krovu nad lodí kostela; do let 1484 a 1485 je dendrochronologicky datováno mýcení borových a jedlových kmenů ke stavbě nového krovu nad lodí. Loď byla uvnitř opatřena novým stropem. Nejpozději tehdy, se součástí kostela stala sakristie na severní straně presbytáře, z níž se však zachovalo jen jádro přízemní partie východní zdi.
Roku 1547 získal v rámci konfiskací staroměstského majetku, patronátní právo ke kostelu král Ferdinand I. Od r. 1556 jej jako součást vršovického zboží držel Kašpar Granovský z Granova. Ten také nechal v letech 1560 nebo 1561 objekt opravit a nad presbytářem osadit nový, v jádře dochovaný krov.
Od r. 1683 spravovali kostel a farnost malostranští augustiniáni z kláštera sv. Tomáše. Ti v následujících letech přistoupili k opravám a dostavbám objektu. Tehdy zřejmě vzniklo jádro jižní kvadratické předsíně s valenou klenbou se styčnými výsečemi a nikami v postranních zdech, která překryla vstupní portál do kostela a také osazení nové sanktusní věžičky na hřebeni střechy lodi, datované na západním sloupku 15.10.1696 (datace byla patrně druhotně doplněna a zvýrazněna malovanými literami a čísly). Souběžně byl vyspraven a ztužen krov nad lodí (dendrodata podpůrné konstrukce udávají roky smýcení stromů 1695 a 1696) a v lodi byl patrně osazen nový strop. V tomto rozsahu objekt zachytilo mapování stabilního katastru z let 1840-42. Roku 1821 byl opraven krov presbytáře (nápis křídou na krokvi s datem 10.5.1821).
Roku 1856 byl kostel povýšen na farní chrám, r. 1861 opatřen novými varhanami.
Gotický vzhled kostela zmizel při přestavbě v letech 1887-1892, kdy byl kostel prodloužen na západ asi o třetinu původní délky a k severní zdi presbytáře byla připojena sakristie, využívající ze starší sakristie, adaptované kolem r. 1695 či 1696, jen přízemní partii východní zdi. Jak uvádí Antonín Podlaha, kapacita kostela se zvýšila z dřívějších 200 lidí na 500 "duší". Obnova, připravovaná od r. 1883, byla provedena podle plánů c. k. místodržitelského inženýra Matyáše Krcha místním stav. Františkem R. Šerclem a tesařem V. Kilianem. V létě 1887 bylo dokončeno schodiště do podkroví přístavby na západní straně lodi, signované na vřetenu: "V. Kilián 7/8 1887".
Roku 1953 byly pořízeny nové varhany. Kostel byl opravován v letech 1970-75, poslední větší oprava, zvláště vnější omítky, proběhla r. 2005.
Kostel sv. Archanděla Michaela je malou stavbou na obdélném půdoryse s drobným krátkým pravoúhlým presbytářem, užším než loď. Sedlové zastřešení kostela je u presbytáře nižší než střecha lodi, nesená jednoduchým, pozdně gotickým krovem z doby kolem r. 1485, se dvěma úrovněmi hambalků; oba krovy jsou velmi strmé, pokryté prejzovou krytinou. Nad hřeben střechy lodi vyrůstá šestiboká subtilní věžička štenýřové konstrukce z r. 1696, završená oplechovanou jehlancovou stříškou s makovicí a křížem, v lucerně otevřená obdélnými okny s odsazenými půlkruhovými záklenky pod složitě profilovanou korunní římsičkou. Na východní straně lodi se dochoval strmý gotický štít z lomového kamene, lemovaný mladší cihlovou obrubou asi z r. 1887. Kamenné zdivo štítu vykazuje stopy ožehnutí požárem, na který upomínají i zbytky ohořelých střešních latí a dubových kolíků. V patě štítu je nízký obdélný průchod do podkroví presbytáře, s ostěním ze strany podstřeší presbytáře vsazeným do širší niky. Průchod i nika jsou překryté prkenným překladem, na východní straně původním, ohořelým, dendrochronologicky datovaným na přelom let 1273/74. Nad průchodem je zevně zaslepené štěrbinové okénko, raně gotické lodi, s dovnitř mírně rozevřenou špaletou, původně završené prkenným překladem, z něhož se dochovaly jen ohořelé zbytky. Osa okna je oproti ose průchodu posunuta k jihu. Na vnější východní straně štítu je lichoběžníkové pole ledabyle uhlazené, středověké omítky se zbytky vápenných nátěrů a setřelými fragmenty nástěnných maleb.
Jeho šikmé vnější okraje zřejmě vymezují roviny sklonu zaniklého původního nižšího krovu. Dochovaný hambalkový krov presbytáře je renesanční, trámy jsou vytesány ze stromů pokácených v zimním období 1559/60. Východní trojúhelný štít presbytáře je kamenný, s korunou druhotně lemovanou cihlami. V jeho patě se dochovalo štěrbinové okénko s půlkruhovým, patrně novorománsky upraveným záklenkem, šikmými špaletami přečnělkově překrytými kameny a strmým parapetem. Výše, v hrotu štítu, je ještě menší, zhruba obdélné, zevně zaslepené okénko. Novorománské prodloužení kostela na západě má téměř stejnou šířku jako loď, jeho střecha nesená hambalkovým krovem z r. 1887 (dendrodata udávají čas po r. 1884) je však opět výrazně nižší než krov lodi. Do koutu mezi severním bokem presbytáře a lodí byla vložena kvadratická sakristie, nepatrně větší než presbytář, ale stejné výšky. Tyto novodobé přístavby se v půdoryse projevují menší sílou zdiva. Západnímu průčelí dominuje obdélná předsíň v novorománském duchu. Vstup je zvýrazněn portálem s půlkruhovým tympanonem, do něhož byla dodatečně osazena mozaika se sv. archandělem Michaelem od Jana Jaroše, završeným hrotitou stříškou. Po stranách provázejí portál drobná okénka s půlkruhovým záklenkem a štít je lemován obloučkovým vlysem. K severní zdi předsíně byla připojena polygonální vížka se schodištěm vedoucím na kruchtu, s vlastní jehlancovou stříškou. Na její severní straně je obdélný portál ústící na dřevěné pravotočivé schodiště s dřevěným vřetenem a s drobnými okénky. Vedle věžičky je v severní zdi v prodloužení lodi půlkruhem zaklenuté okno s novorománsky profilovaným ostěním. Jižní průčelí předsíně je prolomeno dvěma podobnými okny, mezi která byla zazděna vrcholně gotická kružba, přenesená z presbytáře. Vzorec kružby tvoří do vrcholu vepsaný trojlist, lichým výběžkem obrácený dolů a nesený dvěma jeptiškami, kružbové pruty mají vyžlabený profil.
Loď kostela má vlastní, středověký vstup v jižní zdi, chráněný barokní, novorománsky adaptovanou čtvercovou předsíní s portálem, podobným západnímu portálu. Na jeho tympanonu zůstala zachována novorománské malba s postavami Krista mezi dvěma apoštoly na cestě do Emauz od Jana Jaroše. Loď je z jižní strany osvětlována jedním, ze severní strany dvěma novorománskými okny s půlkruhovým záklenkem. Podobnými okny je otevřena i jižní zeď presbytáře a východní a západní strana oratoře nad sakristií. Okno na jižní straně presbytáře vyplňuje sklomalba s vyobrazením Nejsv. Trojice na oblacích mezi anděly z r. 1939. Výzdobu oken na severní straně lodi, provedly firmy Jablonecká bižuterie a Železnobrodské sklo r. 1988, podle návrhu Antonína Kloudy. Okna jsou dvouvrstvá, vnitřní tabule je celá pokryta mozaikou s částmi upravenými technikou leptu. Vnější skleněná tabule je oživena pouze drobnými zlacenými detaily poukazujícími na hlavní výjev. Širší bordura výjevu vnitřní desky byla navržena dle protějškových oken. Na prvním okně od západu je Strom poznání s ptáky a okem Boží prozřetelnosti. Na dalším okně severní strany je ukřižovaný Kristus na dřevě stromu. Na nejvýchodnějším okně dřímá apokalyptický Beránek v koruně stromu života. Tři vitrážová okna v jižní zdi lodi z let 1929-33 zachycují polopostavy sv. Jana Nepomuckého, sv. Cecílie a sv. Josefa. K východnímu průčelí presbytáře se připojuje čelo sakristie s oratoří v patře, završeným samostatnou sedlovou střechou mezi východním a západním trojúhelným štítem; z východu tak kostel působí jako dvoulodí. Nástavba nad sakristií, štíry i krov pocházejí z r. 1887 (trámy jsou ze stromů kácených v r. 1883 a v zimně r. 1885/86). Obě téměř totožné fasády spojuje společný sokl, prolomený na východní straně sakristie dvěma obdélnými okny, a korunní římsa. K severnímu boku sakristie je připojeno vnější zděné schodiště (asi z 1. pol. 20. stol.), po němž je dostupný samostatný obdélný vchod na oratoř.
V interiéru kostela není prodloužení lodi předsíní příliš patrné. Původní délku lodí naznačuje jen lizéna v západní části každé z obou bočních stěn, která je pozůstatkem zdi probouraného západního průčelí. V tomto torzu byly sekundárně vyhloubeny půlválcové niky zaklenuté konchou. V předsíni je vestavěna barokní dřevěná kruchta, nesená dvojicí dřevěných podpor. Loď, západní prodloužení lodi i presbytář mají plochý strop. Loď se otevírá do drobného presbytáře v plné šíři segmentově zaklenutým triumfálním obloukem, druhotně rozšířeným v místě středověkého vítězného oblouku. V severní zdi presbytáře je obdélný vchod do sakristie s plochým, naspodu omítaným stropem. Nad sakristií se nachází barokní oratoř v patře, jež je do presbytáře otevřená takřka v plné šíři severní zdi trojdílným dřevěným oknem s kuželkovou balustrádou v patě.
Hlavní oltář pochází z poloviny 18. stol. a byl upraven kolem r. 1890. Za prostou dřevěnou, tmavě polychromovanou mensou stojí vysoký retábl s výklenkem pro krucifix z poloviny 18. stol. Svatostánek z doby kolem r. 1890 je hranolový a dekorovaný jemně řezanými volutami po stranách dvířek, se zlaceným chrismonem ve svatozáři. Po stranách niky stojí dvojice jemně řezaných palmetových relikviářů z doby kolem r. 1740. Nástavec oltáře vyplňuje obraz archanděla Michaela z poloviny 18. stol., rámovaný po stranách drobnými vytočenými pilířky s volutami a završený nízkým trojúhelným tympanonem. Postranní branky mají výrazně profilované římsy s volutovými úseky po stranách a volutovými konzolkami nad půlkruhově ukončenými vchody. Nový, bíle natřený oltář k lidu byl pořízen r. 1991. Na konzole na severní stěně lodi stojí řezba Krista (Nejsv. Srdce Páně) z lipového dřeva od Františka Charváta z Kutné Hory z r. 1940. Na konzole u jižní strany vítězného oblouku je plastika sv. Josefa s Ježíškem, taktéž od F. Charváta z doby po r. 1940. Na konzole u severní strany je plastika P. Marie s Ježíškem, opět od F. Charváta z r. 1941. U jižního vchodu je trojlaločná kropenka ze sliveneckého mramoru, jejíž zadní stěna je vyvinuta do voluty. Další kropenka zdobená píštalovým motivem, spočívá na výrazně vzhůru se zužující nožce, ve spodní části pokryté palmetou.
Zvonice
Hranolová, snad pozdně gotická, zvonice s dřevěným patrem z doby krátce po r. 1551, novorománsky upravená r. 1887.
Jihovýchodně od kostela stojí samostatná zvonice. Pochází nejpozději z poloviny 16. stol., nosný rošt patra i vložená zvonová stolice jsou z trámů dendrochronologicky datovaných rokem mýcení 1551. V letech 1642 a 1643 byly káceny stromy pro konstrukci nového nosného rámu patra. Znovu byla opravena r. 1865, kolem r. 1887 obdržela nové, dochované deštění patra, poté byla obnovena v letech 1970-75 a naposledy opravena r. 2005.
Dřevěná hranolová zvonice stojí na zděné přízemní podezdívce na jižní a východní straně zdobené novorománským obloučkovým vlysem pod římsou z doby úprav v r. 1887. Do přízemí je vestavěna místnost márnice s rovným stropem a samostatným vchodem od západu. Deštěné stěny patra zvonice s rámovou konstrukcí jsou na jižní straně otevřeny trojicí obdélných, půlkruhově uzavřených oken, vyplněných žaluziovými okenicemi. Stanová, šindelová střecha je završena hranolovou otevřenou lucernou asi z r. 1865, opět s drobnou jehlancovou stříškou.
Už r. 1483 byl pro kostel sv. Archanděla Michaela odlit zvon se šesti uchy zdobenými copovým pletencem. Z trojice původních zvonů, zavěšených ve vzpěradlové zvonové stolici, je jediný dodnes zachovaný. V současné době se jedná o třetí nejstarší dochovaný zvon v Praze. Minuskulový nápis na čepci, sevřený linkami, oznamuje, že byl ulit ke cti Matky Boží a Všech svatých r. 1483.
Další zvony byly odlity r. 1790 zvonařem Janem Jiřím Kühnerem z Prahy a r. 1827 Karlem Bellmannem (oba byly zrekvírovány za 1. světové války). Roku 1924 odlil pražský zvonař Arnošt Diepoldt ze Starého Města tři nové zvony pro kostel, které byly zrekvírované za 2. světové války.
Další dva zvony - sv. archanděla Michaela a sv. Jana Nepomuckého - zhotovila v r. 1993 dílna L(aeticie) Tomáškové-Dytrychové z Brodku u Přerova.
Na zvonici se napojuje ohrazení dnes již nepoužívaného hřbitova.
Podrobnější informace o areálu
areál farního kostela sv. Michaela archanděla v Podolí, Jan Veselý